Ano, šéfe! – Návrat na místo činu
Pro příznivce Zdeňka Pohlreicha tu mám výtečnou zprávu, třetí série gastronomické polepšovny právě odstartovala a jak jinak začít, než testovat, jak si vedou některé podniky, které dostlali hvězdu v první sérii pořadu Ano, šéfe.
Dozajista si ještě pamatujete na šéfkuchařovu noční můru, Blue Point. Když do něho dorazil někdy před rokem myslel, že tohle není v jeho silách změnit. Nakonec jim však podmíněně hvězdičku udělil a nyní s trochou hrůzy obchází budovu restaurace znovu. Neboť si stále pamatuje jak tmavá to byla díra, bere si na obhlídku vtipně sebou svíčku, bude jí však potřebovat? Z venku sice budova vypadá stále stejně ošuměle, ovšem vevnitř ho mile překvapilo množství změn. Jako nejpozitivnější přijímá změnu kuchaře, jenž tu byl opravdu nenapraravitelný ztracený případ. Zdeněk hned zkouší objednávat řízek se salátem a k jako přílohu zvolí Caesar salát. Až na drobné výtky musí uznat, že tady ušli pořádný kus cesty a i majitel podniku spokojeně konstatuje, že vaří kolem 130 jídel denně.
Neboť si jistý mail stěžoval u Ano, šéfe! na kvalitu pokrmů na Slepé koleji, musel se Pohlreich vydat zapátrat i tam. Přeci jen, když tu byl naposledy, vládli kuchyni dva výteční kuchaři, tak co se mohlo změnit? Již na první pohled se radikálně změnil kompletně interiér restaurace. A ze známých tváří zůstala jen provozní, od které se dozvídá, že Slepá kolej změnila majitele a od té doby to tu upadá. Už samotný pohled do jídelního lístku příliš optimisticky na Zdenka nepůsobí. Chyby se sice můžou vyskytnout, ovšem v takovémhle rozsahu by se rozhodně v dobrém podniku stávat neměli. Na zkoušku se tedy objednává kuřecí roládu a svíčkové řezy v kaparové omáčce, u nichž mu prohodili přílohy. Ze Slepé koleje se stala tuctová restaurace bez kapky originality a nápadu. A tak se Zdeněk rozhodl zapátrat po stopách původního osazenstva a zmapuje i jejich současné působení.