Ano, šéfe! – 4. díl – Slepá Kolej
A jedeme dál. Dnes památnou větu Ano, šéfe pronese Jan Baxant z Benátek nad Jizerou. V komplexu Wellnes hotelu si pronajal restauraci s patetickým názvem Slepá kolej. Když ho vymýšlel, zřejmě ani netušil, že pro něho jako řezníka je restauratérství opravdu slepou kolejí. Jeho bratr, jenž byl z oboru jako manažer naprosto selhal a podnik se začal topit v červených číslech i přes přijatelnou návštěvnost.
Poprvé Pohlreich nemá žádné výtky k interiéru, stylové železniční dekorace se k restauraci Slepá kolej naprosto hodí. Je čas na klasický vstupní test, objednává si trojici jídel. Sem tam je sice něco rozvařené či mastné, ale stále v rámci tolerance. V kuchyni vládne drobet zmatek. Majitel má dva kuchaře, Miloše a Pavla, avšak ani jeden z nich nefiguruje jako šéfkuchař, což je potřeba změnit. Také servírka neodpovídá Pohlreichovým představám. Rázný řezník Jan Baxant se staví k výtkám čelem a okamžitě servírku propouští. U rozhodnutí, kterého s kuchařů jmenovat šéfkuchařem váhá. Miloš je zkušený a zodpovědný, Pavel zase aktivní se spoustou zajímavých nápadů. Na radu Pohlreich upřednostňuje Milošovu zkušenost, což se ambiciózního Pavla dost dotkne. Získá Slepá kolej doporučení Ano, šéfe? Nebo jí čeká konečná stanice?