Objednává jídla a již má jasno. Klasický problém v naprosto nevyváženém jídelníčku, kde je naprosto znát, která jídla sem patří a která ne. Přinesený vzorek totiž vykazuje jak nadprůměrné vaření, tak i úplný průser. Zdeněk zjišťuje, že Pavlína není vyučená kuchyřka, ovšem má v sobě spoustu talentu. Problém je tedy hlavně v přístupu provozní, paní Panenkové. Tvrdošíjně se bojí jakékoliv změny a vše graduje při zátěžovém večeru, kdy probíhá ve Vlčárně rockový koncert. Krom nově připraveného menu se podávají i jídla s toho starého a okamžitě se projevuje totální chaos. Servis nemá zažitý nějaký standart a kuchyni zkrátka není schopná nával zvládat. To přivádí Zdeňka až na pokraj psychických sil a rozhodně si nebere servítky. Krom toho má ještě paní provozní problém pochopit, že musí zvolit přijatelný kompromis, aby byl spokojený jak zákazník, tak i provozovatel. Proto je potřeba začít počítat a upravit porce jídel tak, aby se na nich dalo také něco vydělat. Ovšem zda si dokážou na Vlčárně vzít ponaučení a změnit styl správným směrem je ve hvězdách. A přímo na tom dozajista závisí, zda si při návratu zaslouží získat hvězdu doporučení ano šéfe.

Již při příjezdu se raději pomodlil u sochy apoštola, avšak jak se ukazuje, moc platné to není. V jídelním lístku jsou hrubé pravopisné chyby, na něž bude asi nejlepší si sundat brýle. Samotné jídlo nestojí za nic a u dětského jídla tolik koření, že by se z něj museli snad i rozbrečet se tolerovat nedá. Jak by mělo znít jedno slovo, jenž to tu vystihuje? Nejspíše průser. Kuchyně průměrná, ale Markéta má dozajista talent a tak by s trochou snahy mohla začít vařit slušná jídla bez zbytečně velkého množství dochucovadel. Ovšem U Apoštola není vše jenom v jídle. Yveta nemá svůj personál absolutně pod kontrolou a tak dochází k věčným dohadům. Do kuchyně přichází objednávky chaoticky a zákazník dostává nejprve hlavní chod a až posléze se začne dělat polévka. To samozřejmě nemůže zůstat bez jeho reakce. Krize graduje ve chvíli, kdy dochází bomba s co2 a restaurace je náhle bez piva. To je situace, která není opravdu příjemná a během chvíle přicházejí o všechny hosty. Začíná docházek k svalování viny jeden na druhého a vše vyústí hysterickou hádkou před návštěvníky. Ani samotné prostředí není nikterak útulné a stoly jsou příliš blízko u sebe. Zdeněk Pohlreich s této štace neměl vůbec radost. Zda se alespoň část nedostatků povedla odstranit a udělat tak první krok ke hvězdě ano, šéfe se můžete přesvědčit online.

Pizza by nemusela být vůbec špatná, kdyby se na ní neobjevil všudypřítomný eidam, jenž Italové neznají. Když sýr, tak mozarellu, to by ovšem museli v Latránu vědět, jak vůbec vypadá. Italská kuchyně vyniká svojí lehkostí a geniální prací s čerstvými surovinami, což zkrátka v českém pojetí nefunguje. Pasta plná náhražek připomíná spíše kung pao. Při požadavku gorgonzoli přinesou nivu, zkrátka vaří se tu všelijak, jen ne po italsku. Mají jedinou možnost, zapomenout jak to doposud dělali a nakoupit pravé suroviny podle Pohlreichova seznamu. S tím už se bude moci něco udělat, italské recepty jsou zkrátka tak snadné, že i průměrný kuchař si s nimi dokáže poradit. Ovšem zda to dokážou i v Latránu a získají ocenění Ano, šéfe! je v tuhle dobu prozatím ve hvězdách.

Místní speciality jsou sice pojmenované hezky, ovšem s chutí na tom jsou hodně za očekáváním. Opětovně mu nesedělo množství sýra, které občas dávala pokrmu vzhled, jako by ho již někdo jedl. V kuchyni, nebo možná spíše skanzenu narazil na dva vrstevníky, kuchaře samorosty, u nichž si nebyl v první chvíli jistý, jestli se mu je podaří ještě zformovat. První vaření ukazuje, že jsou vyvaření a rozhodně mají o své profesy šajn, ovšem jejich metody zůstali zamrznutý v čase, tak jako zbytek Harmony. Zdeněk se pouští do jejich převýchovy a učí je trochu s moderního umění vaření. A kdo ví, třeba se při tom podaří objevit českou kuchařskou superstar, budoucí konkurenci televizního vaření. Inovovaný jídelníček projde zátěžovým testem při country večeru, na němž nemůže chybět Zdeněk, ale ani Roman Vaněk. V kovbojském obleku si naplno užijí večera se zrzavou vodou a dobrým pocitem s odvedené práce. Když se na jaře Ano, šéfe vrací do Harmony, jde těžko říci, jak si kuchaři povedou a zda se jim podaří vybojovat hvězdu doporučení pořadu.

Interiér pamatuje snad ještě Husáka a jídlo je na tom ještě hůř. Krabí tyčinky jsou mimo Zdeňkovu odvahu a po pouhém přičichnutí je ani raději neochutnává. Guláš podaný v kotlíku vyvolá úsměv na tváři, ovšem všudy přítomný sýr ho již irituje. Jídelníček zde je od samého počátku stejný, což je ve spojení s kuchaři a nepovedeným managementem Fialových dokonalí průser. Šéf konstatuje jediné, je zázrak, že zde někoho ještě nezabili. Bude se muset poprat s myšlením majitelů i s morálkou personálu. Jejich přístup byl prozatím úděsný. Povede se mu další zázrak nebo radniční restaurace zažije konečnou?

Na první pohled Zdeňka upoutá, ač kýčovitá výzdoba, se kterou to rozhodně bude chtít něco udělat. To jak se později ukáže, bude dost těžce nést právě paní Jaroslava. Ale zpět na začátek. Objednaná jídla odhalí jasnou slabinu kuchyně. Ač je Zdeněk Krejčí zkušený kuchař a ač není v oboru vyučen má za sebou solidní praxi, druhý kouzelník v kuchyni má značné mouchy a není své věci tolik oddán. To se projeví třeba na steaku, jenž absolutně nevyhovuje tomu, co si Pohlreich objednal. Tento nedostatek je velice razantně vyřešen a Bohemia může nastartovat comeback na výsluní. Pomoci mu v tom má mládí, z kterého si Krejčí hodlá vychovat kvalitní kuchaře. A tak do této restaurace Zdeněk za tři měsíce míří celkem s chutí a tajně má v kapse připravené doporučení pořadu Ano, šéfe.

Jediný kdo zřejmě měl potuchu, jak si opravdu stojí, byl manžel Kláry, který její sen dotuje poměrně slušnou částkou. Přistoupí nakonec Klára na Pohlreichovo doporučení podnik prodat, nebo se jí podaří na základě jeho rad změnit špatnou pověst Fantazie a dosáhnout na hvězdu Ano, šéfe?